Udílení darů Ducha Svatého 2022
V polovině října loňského roku, kdy pandemie covidu trochu polevila, se na vrchlabské faře začali scházet s otcem Jiřím věřící, kteří naznali, že by chtěli přijmout svátost křesťanské dospělosti. Přihlásilo se 16 zájemců a zájemkyň a vídali se pravidelně v pátek po mši svaté. Celkem proběhlo 16 setkání, na kterých budoucí biřmovanci dostávali pracovní listy s různými duchovními tématy – např. Osobní modlitba; Jaký je Bůh; Hřích, peklo; Ctnosti; Povolání - připodobnění se Kristu; Svátosti; Dary Ducha Svatého; a další poklady pro růst duchovního života.
Samotná slavnost byla naplánována na 4. neděli velikonoční za účasti otce biskupa Jana Vokála. Jak to však bývá, nakonec bylo vše jinak. Otec biskup Jan onemocněl covidem, a tak ho zastoupil pomocný biskup Josef Kajnek. Na jednu stranu nám to v kanceláři přidělalo trochu administrativy navíc, na druhou stranu jsme měli jednodušší organizaci a zařizování, protože jsme se mohli podívat na fotografie z minulé slavnosti v roce 2016, kdy svátost biřmování udílel právě také Mons. Josef Kajnek.
Bohoslužba začínala za krásného počasí průvodem od sochy Panny Marie na Náměstí Míru. Chrám se rozezněl citlivým varhanním doprovodem Petra Novotného, všude byla květinová výzdoba pučícího jara, kterou nachystaly místní ženy. Oko i ucho došlo slavnostního potěšení.
Biřmovanci měli na sobě šerpy v barvě bílé, což je jedna z barev Ducha Svatého, a zlatým písmem bylo na šerpách oznamováno, jakého patrona si zvolili za pomocníka na své cestě křesťanské dospělosti. Nakonec jich bylo jen 15, byli to Ivana Bartošová, Věra Kalenská, Ludmila Kronowetterová, otec a syn Lakatošovi, oba Emilové, Žaneta a Vanessa Lakatošovi, Tifany Stojková, Vojtěch Lukáš, sourozenci David a Pavla Mánkovi, Barbora Papoušková, Jitka Štefanová, otec a dcera – Milan a Eliška Zvelebilovi. Kmotři se o ně vzorně starali a byli jim na blízku ve chvílích, kdy člověk moc neví, co se s ním vlastně děje. Po přijetí svátosti biřmování přinášeli biřmovanci se svými kmotry dary k oltáři v komentovaném průvodu a výsledkem bylo, že před obětním stolem byly zastoupeny hojnost, radost, štědrost všeho možného, co nám Bůh ve svém milosrdenství stále dává: mír, světlo, čistá voda, bohaté mísy jídla a ovoce, pomoc svatých patronů našich farních kostelů a další. Ve středu bohoslužby, kdy k nám přichází samotný Pán Ježíš, se celé společenství věřících pak nasytilo duchovně tím nejdůležitějším, co každé lidské srdce potřebuje – Boží láskou. A v kostele nastal klid, jako když Dobrý pastýř přivede své stádo na hojné pastviny a stádo v klidu odpočívá. Téma Dobrého pastýře bylo i v evangeliu této 4. neděle velikonoční.
Na závěr bohoslužby pronesl otec biskup několik povzbudivých slov k přítomným starostům, kteří to stejně jako naše nová vláda nemají lehké, a sdělil, že když má někdy volnou intenci na mši svatou, vždy má úmysl za naše politiky, kteří chtějí sloužit Pravdě a Dobru. Po závěrečném požehnání průvod otce biskupa odcházel z kostela za křížem, který nesl v čele ministrant pan Pavel Novotný. Sama jsem šla v tomto průvodu někde uprostřed a ve chvíli, kdy se kříž octl nad hlavami všech jdoucích i kolemstojících v portálu vnějšího světla, jsem si uvědomila, jak je to symbolické, když Pán jde vepředu a my, stádce jeho pastvy jdeme za Ním, protože má ty nejlepší pastviny pro naše vyprahlá a žíznivá srdce.
Po krátké přestávce a občerstvení následovala diskuse s otcem biskupem, kterou vedla paní Vendulka Benešová. A vedla ji moc hezky, otec Josef mluvil o svých zážitcích a zkušenostech, a pro nás věřící bylo poučné, jak to mají biskupové těžké, nejenže musí mluvit vhod i nevhod, ale kolikrát musejí nastavovat svá záda a tvář. Poté se otec biskup rozloučil a odjel na druhý konec diecéze sloužit jiným farníkům. Biřmovanci, jejich blízcí a ostatní přihlášení (asi stovka lidí) se přesunuli na společný farní oběd do nedaleké restaurace Švejk. Po dobrém jídle vzal otec Jiří Šlégr mikrofon a doptával se biřmovanců a jejich kmotrů, co je oslovilo, jaký v nich příprava a udílení svátosti zanechaly dojem. Farníci se tak mohli podílet na radostech a starostech svých bližních a tím pak na ně „živěji“ myslet ve svých modlitbách. Bylo to hezké setkání, všichni si popovídali mezi sebou, vztahy se zahřály lidským sdílením, a Duch Svatý mohl mít radost, jaké jsme vytvořili společenství. Otec Jiří nechal připravit a rozdávat pro všechny účastníky této slavnosti malý dárek v podobě sirek s obrázkem holubice jako symbolu Ducha Svatého a s citátem:
„Co hoří ohněm Ducha Svatého, žádná temnota neuhasí“.
Tak ať naše srdce planou pro Pána!
Iveta Palmová, pastorační asistentka
Na záznam bohoslužby se můžete podívat zde
