Biřmování se někdy také říká svátost křesťanské dospělosti, kterou člověk říká ano svému křtu, přijímá obdarování Ducha Svatého a má se stát zodpovědnějším ve své víře. Stejně jako rosteme a vzděláváme se v nejrůznějších oblastech, Bůh s námi počítá a chce nás zapojovat stále hlouběji do svého „projektu“ Božího království svědectvím víry a misijní činností. Duch Svatý, kterého zvláštním způsobem biřmovanci dostávají, je zdrojem úžasné síly lásky a pokoje. Jeden kněz nazval Ducha Svatého „největší silou světa“! Tuto svátost lze zpravidla přijmout po dovršení 15 let, v naší farnosti se připravují zájemci až od 18 let.
S některými biřmovanci to může dopadnout bohužel i tak jako s holuby v kostele. Jeden kněz se radil s druhým, co má dělat, aby se zbavil holubů, kteří mu do kostela vlítli, a nemohl je vyhnat ven. On mu poradil, aby je dal biřmovat: „Stalo se mi totiž, že jsem měl ve farnosti biřmování a někteří biřmovanci se pak už v kostele nikdy neukázali:“ Tak to bývá s těmi, kteří si dojdou pro tuto svátost a myslí si, že tím pro ně všechno končí… Je to ale v tomto případě bohužel špatný konec :-).
Výraz biřmování (z "confirmatio" — utvrzení) naznačuje, že tato svátost dotvrzuje křest a posiluje křestní milost. Pomazáním dostává biřmovanec "označení", pečeť Ducha svatého. Pečeť je symbolem osoby, její autority a jejího vlastnictví nějakého předmětu — proto se vtiskovala vojákům pečeť jejich vůdce, anebo otrokům znamení jejich pána—, ověřuje právnický úkon nebo určitý dokument a v určitých případech jej kryje tajemstvím. Sám Kristus prohlašuje, že je označen pečetí svého Otce. I křesťan je označen pečetí: Bůh si nás v Kristu pomazal, "vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku" (2 Kor 1,22). Tato pečeť Ducha svatého znamená, že naprosto patříme Kristu, že jsme navždy k jeho službám, ale také je příslibem božské ochrany ve velké (konečné) eschatologické zkoušce.
K přijetí této svátosti je potřeba příprava, která se ve farnosti koná jednou za několik let, když se sejde dostatečný počet zájemců. Vždy je to také dobrá příležitost i pro ostatní pokřtěné dospělé, aby si oživili a připomněli, jaký dar a odpovědnost od Boha již dříve dostali. Průběh přípravy závisí i na tom, jací zájemci se přihlásí.
Připravovat se mohou ti, kdo jsou praktikujícími křesťany (přijímají svátosti, účastní se bohoslužeb...) i ti, kteří sice pokřtěni byli (zpravidla v dětství), ale nedostalo se jim žádné výchovy ve víře a jsou de facto pokřtěnými konvertity. Někteří kandidáti tak před biřmováním přijímají ještě svátost eucharistie (první sv. přijímání). Před samotným biřmováním je dobré přijmout svátost smíření. I k biřmování má mít každý kmotra, katolicky pokřtěného a biřmovaného, staršího 16 let, aby měl kde čerpat posilu a duchovní zázemí.
Vždy se snažíme o to, abychom po dobu přípravy našli pro každého kandidáta „anděla strážného“ - člověka, který ho po dobu přípravy denně doprovází modlitbou. Přípravu na biřmování plánujeme letos. Pokud chcete, přihlaste se.
Pokud byl křest v jiné církvi udělen platně, není ho třeba opakovat. Pro pokřtěné v jiné církvi je k přestupu do římskokatolické církve nutné tento fakt doložit (písemně, prohlášením, svědky). Katolická církev má s většími církvemi uzavřenu tzv. dohodu o křtu, anebo křest v jiné církvi jednoduše uznává za platný, jestliže byl proveden platně. Pokud by vznikla nějaká pochybnost, existuje tzv. křest sub conditione (tedy pod podmínkou), který však neznamená překřtění dotyčného, nýbrž, jak to vyjadřuje křestní formule: „nebyl-li jsi dosud pokřtěn, já tě křtím…“, ruší onu pochybnost. Křest je nezrušitelným znamením, proto jej (a stejně i biřmování nebo svátost kněžství) nelze udělit v životě vícekrát. V případě jistoty o platném křtu absolvuje zájemce přípravu společně s biřmovanci (konfirmandy), avšak přijetí svátosti biřmování předchází ještě obřad vstupu do katolické církve. V rámci tohoto obřadu má vstupující kladně odpovědět na otázku, zda přijímá učení církve v té podobě, ve které je učí a hlásá církev katolická.
Ve svátosti biřmování je člověk poznamenán týmž Duchem, aby se dokonaleji připodobňoval Kristu a naplňoval Duchem Svatým. Jen tak může opravdu vydávat svědectví světu a účinně přispívat k dovršení tajemného Kristova těla.
Svátostí biřmování pokračují pokřtění v cestě uvádění do křesťanského života. Skrze ni totiž přijímají Ducha Svatého, kterého Pán seslal v den letnic na apoštoly. Tento dar Ducha Svatého dokonaleji připodobňuje křesťany Ježíši Kristu a naplňuje je silou, aby mohli Kristu vydávat svědectví, a tak ve víře a lásce vytvářet jeho tajemné tělo. Věřícím se přitom vtiskuje charakter neboli pečeť Páně, takže svátost biřmování nelze opakovat.
Podrobný obřad svátosti biřmování naleznete zde.
Záleží především na tom, aby člověk rozhodně začal.
Uvědom si, žes dostal duchovní pečeť, Ducha moudrosti a rozumu, Ducha rady a síly, Ducha poznání a zbožnosti, Ducha Boží bázně a uchovej si to, cos dostal. Bůh Otec tě poznamenal svým znamením, Kristus Pán t utvrdil a vložil do tvého srdce Ducha jako záruku.