Křest dospělých

Bůh je jeden a cesty k němu různé

Mnozí dospělí v určitých etapách svého života touží po bližším vztahu s Bohem, i když tuto touhu mohou formulovat různě. Někteří mají za sebou dlouholetá hledání a možná i určitá ztroskotání, jiní teprve nedávno ucítili jakousi "životadárnou vůni" a hledají její zdroj. Některé inspiroval život a poselství Ježíše z Nazareta, se kterým se setkali v Bibli, prostřednictvím filmu, obrazů, literatury či umění. Další přivedl příklad jejich nejbližších, přátel, manželů a manželek, kteří své křesťanství žijí pravdivě. Další přišli oklikami z "východu", inspirováni jógou, meditací a nacházejí intimní spiritualitu v křesťanství.

Odpověď na Boží volání

Každého člověka si Bůh volá. Někdo volání zaslechne dříve, jiný objeví tento zdroj radosti a naplnění života třeba až v osmdesáti letech. Jako jeden dědeček Vladimír, který v podkrovní špindlerovské farní kapli vyprávěl: „Děti i vnoučata si o mně mysleli, že jsem se zbláznil! Jako jediný v celé rodině jsem uvěřil v Boha a dal jsem se totiž nedávno pokřtít.“ Radostí jen zářil a sděloval, jak našel své místo ve společenství řeholních bratří františkánů.

Zájem člověka o křest je vždy vyvolaný prvotní nabídkou z Boží strany. Bůh nám otvírá své srdce, zve nás do svého niterného společenství. On je Láska, takže z Jeho strany nemůžeme čekat nikdy nic jiného než lásku. Nemusíme se tedy ničeho bát.

Proč se dát pokřtít?

Je křest završení období hledání nebo nový začátek životní cesty? Základ křesťanského života, brána ke svátostem, odpuštění hříchů nebo těsné přátelství s Kristem? Nejspíše tak trochu všechno a ještě mnohem více.  Křtem se z nás stávají Boží děti. Jeden mladý muž Kája oslovuje své přátele „miminka Boží“. Protože Bůh je náš otec, nemusíme se bát, že budeme strádat, když se k němu přivineme jako jeho děti. Křest nám tedy poskytuje ochranu, bezpečí, duchovní zázemí a smysl života. Kdo je pokřtěn, nosí ve svém nitru vzácné nesmazatelné znamení - Pánovu pečeť.

Další úžasnou skutečností je to, že Bůh nám při křtu odpouští všechny hříchy. Toto nedokáží ani nejlepší právníci, psychologové či šamani. Odpuštění hříchů není však jenom čistírna, ale spíše osobní setkání s živým Bohem, jehož přítomnost naplní nitro pokřtěného člověka pokojem, radostí, vnitřním světlem a něhou - to nemůže dát nikdo jiný. Pánem našeho nitra se totiž křtem stává všemohoucí Bůh. Exorcista P. Elias Vella OFM Conv. odpověděl na dotaz, jestli se nebojí ďábla, když často pomáhá lidem, aby se dostali z moci temných sil: „Já se ďábla nebojím, to on se bojí mě! Jsem totiž dítě Boží, patřím mu, Bůh je mou silou a bezpečnou ochranou.“

Křtít (řecky "baptizein") znamená "pohroužit se", "ponořit se do vody". Ponoření do vody je symbolem pohřbení katechumena do Kristovy smrti, z níž povstává skrze vzkříšení s ním jako "nové stvoření".

Z Bible víme, že Ježíš byl pokřtěn od Jana Křtitele v Jordánu. (Toto najdeme na renesančních obrazech.) Sám Ježíš těsně před svým odchodem do nebe dal svým apoštolům jediný úkol, poslal je do celého světa s nabídkou křtu: „Jděte do celého světa, získávejte mi učedníky a křtěte je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého.“ (Mt 28, 18-19). Je skvělé, že se tato nabídka dostala až do našich končin! To je známka toho, že to dělali dobře, ne?!

Přijetí křtu vždy bylo a je dobrovolným a svobodným rozhodnutím člověka. U dospělého člověka, nebyl-li dosud pokřtěn, je třeba přípravy k přijetí tzv. iniciačních svátostí církve (křtu, biřmování a prvního svatého přijímání). Této přípravě slouží v naší farnosti kurz POVÍDÁNÍ O VÍŘE a BIBLICKÉ HODINY , které zahajujeme obvykle koncem září. Povídání o víře i Biblické hodiny probíhají v současné době také on-line.

Výběr kmotrů

Kmotr je z latinského slova compater a znamená spolu-otec. Podle kodexu církevního práva může být kmotrem každý katolicky pokřtěný a biřmovaný křesťan, starší 16 let, který praktikuje svoji víru. V zásadě ale jde o to, aby to byl člověk blízký nově pokřtěné(mu) a dokázal zvláště v duchovní oblasti a ve víře poradit. Na cestě k Bohu mě může pomoci ten, kdo sám se na tuto cestu vydal a jde s radostí. Jedno přísloví říká: „Vede-li tě skuhrající havran, dojdeš k mršině!" Tak takto by neměl kmotr vypadat :-).

Výběr křestního jména

Je dobré si uvědomit, co znamená samotný „patronát“, tedy kterého světce si vybíráme za patrona. Má to být nějaký sympatický světec (světice), který by mohl být pro pokřtěného určitým příkladem. Proto je dobré se v dostatečném předstihu začíst do nějakého kvalitního životopisu svatých (např. Rok se svatými, Naše světla) a vhodného patrona (nebo i více) vybrat. Nejde tedy pouze o to, udělat radost kmotrovi a dát jméno po něm. Křestní jména mají být jména těch, kteří byli prohlášeni za svaté. Jejich základní seznam pro orientaci naleznete např. zde. Můžete využít i seznam českých světců tady. Je dobré poprosit Boha, aby Vám dal vědět, který svatý se pro Vás jako patron hodí. Svatých je plné nebe a už teď se těší, jak rádi a pečlivě Vám budou pomáhat. Bývá to i tak, že se sami „ozvou“ a dají vědět. Zkuste to!

Příprava ke křtu dospělých má své odstupňování

První období vzájemného „seznamování se“ s vírou můžeme nazvat jako prekatechumenát. Potom mohou ti, kdo chtějí pokračovat dále na cestě ke křtu, učinit krok, srovnatelný např. se zásnubami. Tento krok se nazývá vstup do katechumenátu. Ti, kdo tento krok učiní, jsou od toho okamžiku katechumeny. Katechumen se již stává křesťanem ve smyslu člena společenství věřících. Při obřadu vstupu do katechumenátu hraje svoji roli i tzv. ručitel, který prohlašuje na své svědomí, že katechumen vstupuje s čistým úmyslem. 

Příprava na křest má trvat alespoň rok, aby každý měl dost času ke sžívání se s církví (najít si své místo a poslání ve farnosti), k životu z modlitby a z četby Písma, k prohloubení své víry a ke zrání svého rozhodnutí stát se Kristovým učedníkem. Právě tento rozměr prohlubuje katechumenát v hlubší setkání s Bohem.

Na první neděli postní před křestními Velikonocemi, následuje další významný krok, a to zařazení mezi čekatele křtu. Zatímco v průběhu katechumenátu lze přípravu přerušit či odložit, při vstupu mezi čekatele křtu katechumeni poprvé veřejně (v rámci farnosti) vyjadřují touhu po křtu. Proto by toto rozhodnutí mělo být opravdu zralé.

Za 50 dní od tohoto okamžiku, na Bílou sobotu, čekají katechumeny tři svátosti najednou – křest, biřmování a první sv. přijímání. Tento okamžik však vůbec není cílem, ale spíše počátkem plného života z víry. Svátost biřmování může být udělena později samostatně.

Po křtu následuje ještě v době velikonoční období tzv. mystagogie, což není nic jiného než duchovní doprovázení na nové cestě. Sestává zpravidla ze setkání jednou týdně, kde je možné se podělit o nové zkušenosti, společně se modlit, číst Písmo svaté a podobně.

Křestní obřad dospělých je podrobně k dispozici ZDE.

Co je ke křtu potřeba

Během přípravy vyplníme formulář, který obsahuje údaje potřebné k zápisu do matriky. Ke křtu je dále potřeba opatřit křestní svíčku a bílé roucho (košili, svetr, šaty, šál apod.). Křestní roušky (šály), na které si můžete nechat napsat datum křtu a jméno, vyrábí kontemplativní řeholní sestry karmelitky. Svíčku přímo na míru s vlastním citátem a jménem lze objednat například u sester karmelitek nebo zde. 

Co se týče samotného obřadu, probíhá zpravidla v rámci mše svaté na velikonoční vigílii (v sobotu večer před Božím hodem velikonočním) ve 20:00 ve Vrchlabí.

Co o křtu říká sv. Augustýn, sv. Irenej z Lyonu a Římský misál

„Pánova pečeť“ (sv. Augustin) je pečeť, kterou nás Duch svatý označil „pro den vykoupení“ (Ef 4,30).

„Křest je totiž pečetí věčného života.“ (sv. Irenej z Lyonu)

„Věřící, který „uchránil pečeť“ až do konce, to je, který zůstal věrný požadavkům vlastního křtu, bude moci umírat „ve znamení víry“ (Římský misál), s vírou svého křtu, v očekávání blaženého patření na Boha - což je dokonání víry - a v naději na vzkříšení.

John Henri Newman

„Jsem povolán k tomu, abych dělal to nebo byl tím, k čemu nebyl povolán nikdo jiný. Mám své místo v Božím plánu na zemi, jaké nemá nikdo jiný. Ať už jsem bohatý či chudý, lidmi pohrdaný nebo vážený, Bůh mě zná a volá mě jménem.“

o o o

Kdo máte zájem o kontakt s Bohem nebo si jen tak přijít popovídat o duchovních věcech, o víře nebo toužíte po křtu, ozvěte se a přijďte na faru či do kostela. Těšíme se na Vás!