K životní pouti patří i překročení prahu věčnosti, kam se člověk dostává okamžikem smrti. Protože věříme, že každý člověk dostal darem od Boha nesmrtelnou duši, můžeme prožívat tyto nesnadné skutečnosti s pohledem plným naděje.
Tím nejlepším darem, který můžeme zemřelému dát, je modlitba, ve které ho odevzdáme Bohu. Rozloučit se s blízkým člověkem, kterého Bůh povolal z tohoto světa a pozvat všechny kolem, pomůže sdílet tíhu situace a hledat zdroj naděje v Bohu - vládci nad životem a smrtí.
Než se vydáte domlouvat pohřeb na pohřební službu, kontaktujte, prosím, kněze, aby se s Vámi domluvil na termínu a podrobnostech obřadu ještě předtím, než se vytiskne parte. Kněz Vám všechno potřebné vysvětlí, seznámíte ho se zesnulou osobou a vyřídíte, co je zapotřebí.
Pokud chcete vypravit křesťanský pohřeb, máte několik možností, ze kterých můžete volit. Nejrozšířenější jsou: pohřeb vypravený z kostela (pohřeb se mší svatou), či poslední rozloučení v obřadní síni za přítomnosti kněze. Pokud je pohřeb vypravován z obřadní síně, je vhodné také nechat za zemřelého sloužit mši svatou. Odsloužení mše svaté na daný úmysl (za zemřelého) je dobré domluvit s knězem během přípravy pohřbu, aby se termín mše svaté mohl oznámit při pohřbu.
Když si uvědomíme, co pro věřícího člověka znamená kostel, může nám to pomoci při rozhodování o pohřebních obřadech. Kostel je místem, kde člověk slaví svůj křest - narozeniny jako Boží dítě - to připomíná křtitelnice a svěcená voda v kropence. Při svatbě si u oltáře před Bohem dávají manželé doživotní slib. Při každé mši svaté se právě v kostele modlíme k Bohu za živé i zemřelé. Při pohřbu se tak zemřelý v kostele dostává na promodlené místo, kde hoří velikonoční svíce, která se zapaluje také právě při křtu. Životní pozemská pouť se tak uzavírá právě zde při společné modlitbě, kde může obřad doprovodit živá duchovní hudba, varhany apod. Neposlední výhodou je jistě velké množství lidí, které do prostorného kostela může přijít. Pokud to alespoň trochu situace umožňuje, je vhodné kostel k poslednímu rozloučení využít, vždyť právě k tomu je již od nepaměti využíván. Pokud se poslední rozloučení spojí se mši svatou za zemřelého v kostele, výhodou je, že se vše stane při jednom setkání, kterého se mohou všichni přítomní účastnit.
Nebojte se oznámit veřejnosti odchod Vašeho blízkého a datum pohřbu, aby měli možnost se přijít rozloučit, pokud tomu nebrání např. pandemická omezení. Jako narození člověka je důležitou zprávou nejen pro rodinu, ale pro celé okolí, stejně tak odchod má vliv na širokou společnost. Zemřelý si zaslouží, abychom na něho vzpomněli. Když to někdo neučiní, může třeba nevědomě způsobit nepříjemné následky.
I když to nebývají snadné chvíle, doporučujeme, aby pozůstalí dovolili příchozím kondolovat a vyjádřit svou blízkost a účast v bolesti. Nikdy nevíme, co probíhá v lidských srcích; s kým se zemřelý setkal a co všechno se v jeho životě stalo. Při tomto posledním společném setkání se mohou některé skutečnosti doplnit, vyjasnit, odpustit či zahojit. Velmi pomáhá vzpomenout na všechno dobré, co jsme společně prožili a poděkovat Bohu, který je dárcem života.
Po domluvě s knězem, který pohřební obřady vede, je možné si vybrat biblická čtení. Výběr čtení je k dispozici níže v souborech ke stažení.
Spolek Tobit, jehož odborníci pomáhají rodinám s přípravou pohřbu dětí zemřelých před narozením a nabízejí v této obtížné životní situaci bezplatné poradenství, je možné kontaktovat zde.
Pro vyřízení pohřebních záležitostí můžete kontaktovat např. Pohřební služby a hřbitovní služby Vrchlabí, odkud je to na naš farní úřad jen několik minut cesty.
Co dělat ještě před úmrtím? Samozřejmě, že nikdo z nás neví, kdy nastane poslední den života. Pokud ale tušíme, že se konec blíží, nebojte se kontaktovat co nejdříve kněze. Rád přijde, aby se pomodlil a poskytl duchovní pomoc. Každý, kdo toto pro sebe nebo pro své blízké využil, jistě potvrdí, že se to vyplatí!
Myšlenka na smrt patří docela přirozeně k večerním modlitbám, k pobožnostem na konci roku apod., abychom se připravili na tak důležitý okamžik, protože nikdy nevíme, kdy si nás Bůh zavolá. Lidé se též rádi modlí ke sv. Josefu, patronu dobré smrti, protože se dá právem předpokládat, že v jeho posledních okamžicích při něm stál sám Ježíš i Panna Maria. V životě sv. Martina čteme pěkná slova, která se modlil před smrtí: "Pane, jsem-li tu na zemiještě potřebný tvému lidu, neodříkám se práce." Nejlépe se totiž na smrt připravuje ten, kdo věří, ve smysl a cenu křesťanského života, i kdyby byl těžký a zdánlivě nesmyslný. Svatý Bernard: "Krásná je smrt svatých, po všech stranách, je to onec namáhání, konečné vítězství, brána k životu, přístup k úplné bezpečnosti." Svatý Augustin povzbuzuje: "Bojí se snad obilí toho, že je zavezou do stodoly? Naopak! Touží po tom."
Zajímavý nápad měl jeden zemřelý pán, který v závěti uvedl přání, aby místo květinových darů dali přítomní finanční prostředky na chudé lidi v misiích. Vybralo se tehdy asi 18.000 Kč. Tímto způsobem pomáhal lidem v bídě i po své smrti. I to mu zajisté Bůh započítal...
Níže v souborech ke stažení jsou k dispozici z Kongregace pro nauku víry Instrukce o pohřbívání zemřelých a uchovávání popela v případě kremace.
Rozloučení se zesnulým (poslední „s Bohem") znamená, že ho církev odporoučí Bohu. Je to „poslední rozloučení, při kterém křesťanské společenství … pozdraví jednoho ze svých členů, dříve než jeho tělo bude … pohřbeno“. Byzantská tradice to vyjadřuje polibkem na rozloučenou zesnulému: Při tomto závěrečném pozdravu „se zpívá proto, že odešel z tohoto světa a byl poslán jinam, ale také proto, že existuje společenství a shledání. Vždyť smrtí vůbec nebudeme od sebe odloučeni. Půjdeme totiž stejnou cestou a budeme dovedeni na stejné místo. Nikdy nebudeme odloučeni, protože budeme žít v Kristu; už teď jsme s Kristem spojeni; až k němu přijdeme, budeme spolu v Kristu všichni věřící“. (Katechismus katolické církve 1690)
Myšlenka na smrt patří docela přirozeně k večerním modlitbám, exerciciím, k pobožnostem na konci roku apod., abychom se připravili na tak důležitý okamžik, protože nikdy nevíme, kdy si nás Bůh zavolá. Lidé se též rádi modlí ke sv. Josefu, patronu dobré smrti, protože se dá právem předpokládat, že v jeho posledních okamžicích při něm stál sám Ježíš i Panna Maria. V životě sv. Martina čteme pěkná slova, která se modlil před smrtí: "Pane, jsem-li tu na zemi ještě potřebný tvému lidu, neodříkám se práce." Nejlépe se totiž na smrt připravuje ten, kdo věří, ve smysl a cenu křesťanského života, i kdyby byl těžký a zdánlivě nesmyslný. Svatý Bernard: "Krásná je smrt svatých, po všech stranách, je to onec namáhání, konečné vítězství, brána k životu, přístup k úplné bezpečnosti." Svatý Augustin povzbuzuje: "Bojí se snad obilí toho, že je zavezou do stodoly? Naopak! Touží po tom."