Kaple Panny Marie
Kaple Panny Marie (2003), katolická fara na Eljonu, Špindlerův Mlýn 33
GPS N 50°43.63662', E 15°36.72032' mapa
Historie
Po šestiletém úsilí se podařilo dokončit rekonstrukci a obnovu špindlerovské fary a 5. října 2003 přijel celý objekt včetně podkrovní kaple vysvětit biskup Dominik Duka.
Restaurátor a autor kaple, pan Jan Mach, po 20 letech vzpomíná: „Práce na budování domu postupovaly za daných okolností a omezených finančních možnostech velmi dobře a netrvalo dlouho, kdy z bývalé půdy vznikl prostor v němž už nebylo tak těžké uvažovat o domácí kapli. Řídili jsme se téměř od počátku myšlenkou na co nejširší využití přírodních materiálů. Jiří byl od začátku přesvědčený o tom, že člověk, který sem do hor přišel z města poznávat a obdivovat přírodu, rád setrvá ve stejném prostředí i ve chvílích odpočinku a tichého spočinutí. Z toho pak vycházely i použité méně tradiční materiály a technická řešení. Přicházely nápady, tříbily se názory.
Dnes, kdy kaple prošla dostatečně dlouhým provozem při plné zátěži, lze některé věci již i objektivněji hodnotit, než tomu mohlo být na počátku. Za šťastné bych stále považoval řešení svatostánku. Drobný prosklený průzor ve dvířkách, který umožňuje vhled až k ciboriu s eucharistií, jsme ve svých plánech nazývali stálým výstavem Nejsvětější svátosti. Z některých reakcí návštěvníků kaple jsem s potěšením slýchal, že je to tak i chápáno. Do tmy zářící červeně prosklený kříž v lomenici domu dovoluje stejný průhled k ciboriu s eucharistií i kolemjdoucímu. Projekt tomuto řešení tehdy říkal maják nad Špindlem. I hodně atypický obětní stůl zatím dobře slouží svému účelu. Seznam míst, odkud byly jednotlivé části mobiliáře získávány, působí i po létech více úsměvně než profesionálně.
Kamenná deska obětního stolu pochází ze strženého kupeckého domu na kosteleckém náměstí. Kmen, do něhož byl vložen svatostánek, připravila vichřice v lipové aleji vedoucí z města k rybníku Brodský a chlapi z technických služeb neměli při úklidu problém dřevo oželet. Sedadlo pro kněze jen taktak uniklo plamenům táboráku od ohniště na farní zahradě ve Vranově nad Dyjí a kámen na desku miniaturního abaku čekal zas v rozpadlém vinném sklípku při silnici číslo 45 z Zellerndorfu na Pulkau v Dolních Rakousích. Dva krásně oblé kameny na svícny vyplavilo Labe do zátočiny pod Špindlerovým Mlýnem. Při vybavování nevelkého prostoru kaple jednotlivými prvky mobiliáře jsme zůstávali stále ostražití, abychom prostor opticky ani funkčně příliš nepřetížili, ale ponechali tu i dostatečný pocit volnosti, ve kterém by bohoslužba mohla důstojně a krásně plynout.
Na člověka z lidu jsme zase chtěli pamatovat vhodným, pohodlným a mobilním sedacím nábytkem. Blok lavic nepřicházel v úvahu. Cenově dostupné židle nenadchly, byly příliš masivní, při pohybu po dřevěné podlaze hlučné, tuctové. Zalíbila se nám proutěná křesílka se zvýšenými područkami, ale zkušenost s nimi chyběla. Nebyli jsme si zpočátku zcela jisti, zda nenavodí spíše vjem zahradní restaurace, kavárny nebo baru, ale my jsme přece budovali kapli. Naše obavy padly krátce poté, co jsme dvě na zkoušku zakoupená křesílka otestovali. Dokoupili jsme další a ona tu už zdomácněla. Děti na ovčích kůžích rády osazují prostor pod sníženou střechou, kam by si dospělý člověk pohodlně nestoupl. I na vhodném osvětlení prostoru nám hodně záleželo. Návštěvníkovi kaple jsme chtěli připravit takové podmínky, aby tu pobýval rád.
Samozřejmě s odstupem času člověk zjišťuje, že teď by ledacos udělal i jináč a třeba lépe. Tak to ale bývá vždy. Lidská nedokonalost. I přes toto vědomí s tichou radostí kvituji, když občas od někoho zaslechnu, že se vrátil z hor, kde navštívil Eljon, že tamní podkrovní kaple dovede promlouvat ke svým hostům, že dovede oslovit, že se tam cítil dobře, že je tu milé spočinout před Hospodinem a že se sem i chce vrátit. Když mne o svoji zkušenosti přesvědčuje, říkávám si: No Bohu díky! I já o tom něco vím. To ale ten dotyčný už slyšet nemůže. V předešlém zavzpomínání na období budování kaple jsem důsledně používal množného čísla. Mělo tím být stále zřejmé, že jsem nebyl hybatelem díla, ale jenom drobnou součástí dění a že jsem se na pracích v kapli pouze spolupodílel.“